Citroën C4 WRC Rallye Monte Carlo 2007 S. Loeb/D. Elena, Solido, 1/43
Citroën do vrcholné kategorie světových soutěží vstupoval velmi opatrně. Určitě si pamatoval fiasko z roku 1986, kdy se s typem BX 4TC pokusil o vstup do kategorie B. V 90. letech se proto vždy maximálně soustředili na nižší kategorii.
Ve třídě dvoulitrových kitů se dostali až k zisku mistrovského titulu s vozem Xsara Kit Car. To, že konkurence prakticky neexistovala, nezastiňuje fakt, že tyto vozy na suchém asfaltu porážely i speciály WRC. V roce 2001 byl titulem završen i juniorský program s typem Saxo S1600, kdy první místo vybojoval neznámy Sébastien Loeb. Základ byl tedy velmi dobrý, a tým pro nadcházející testovací sezonu připravil nové speciály Xsara WRC.
I při několika startech na sebe výrazně upozornili a bylo jasné, že mladý talent Loeb bude jedničkou týmu, později jej doplnili Carlos Sainz a Colin McRae. Už v první kompletní sezoně tým Citroën Sport vyhrál pohár konstruktérů a Loeb se stal vicemistrem, kdy se Solbergem prohrál o jediný bod. Další dva roky již tuto chybu nezopakoval. Bylo jasné, že je ale potřeba obměnit techniku a tak se automobilka opět v roce 2005 ze soutěží stáhla, což Loebovi nezabránilo vybojovat titul s rok starým vozem. Pro rok 2007 se představil nový typ C4 WRC a vítězná šňůra Loeba pokračovala nepřetržitě dál. Po odchodu Grönholma se i pohár konstruktérů vrátil do rukou Citroënu.
Firma Solido je velmi populární díky nižším cenám modelů. Například u měřítka 1:18 mi vadí, že nelze často otevírat kufr a zadní dveře. Ale u tohoto modelu jsem byl velmi mile překvapen, jak velmi přesně je udělaný. Tvary karoserie, lakování a polepy nemají jedinou chybu. Jen původně zářivě bílá střecha modelu časem zežloutla.
Velmi dobře jsou udělána přední světla, kde jsou naznačeny i jednotlivé reflektory, trochu ošizen zůstal blinkr. Otvor v nárazníku má až nečekaně perfektně vytvarovanou mřížku, stejně dobře jsou na tom i otvory na kapotě. Na té nechybí ani vystouplé pojistky na její zajištění. Opravdu u Solida bych takové detaily nečekal. Stěrače jsou sice součástí okna, ale precizně tvarované a barvené.
Na střeše nechybí nasávací „kaplička“ ani kryt kamery. Anténky jsou gumové a nehrozí tak jejich odlomení. Zadní část opět perfektně vytvarována, na víku kufru opět nalezneme bezpečnostní pojistky. Zadní světla mají perfektně udělané rýhování. Tvarovou přesnost dodržují i boky. Okna jsou vsazená hlouběji do karoserie, ale okolí nich je pečlivě černě nalakováno, takže tloušťka plechu zde neruší oči. Zpětná zrcátka jsou z téže gumy jako anténky. Pěkně zpracovaná jsou i kola, kde nechybí ani ventilky na dohuštění gum. Za koly jsou výlisky rýhovaných brzdových kotoučů, které se otáčejí spolu s koly.
Interiér je převážně černý a působí jednotvárně. Nic podstatného v něm ovšem nechybí. Na bocích sedadel najdeme i logo Recaro. Je ale velká škoda, že nejsou barevné bezpečnostní pásy, velmi by to pomohlo celkovému dojmu. Podlaha a bezpečnostní rám v zadní části jsou stříbrné. Vzadu je umístěné náhradní kolo, které vypadá stejně jako kolečka na modelu. Přes kolo je přetažený upevňovací pás. Další nečekaně přijemný detail.
Model mne velmi potěšil, protože u Solida bych až takové detaily nečekal. Školní známku ode mne má jasnou jedničku a rozhodně je právoplatným kouskem v mé sbírce.
Pro SmallCars sepsal Martin Happy Tolar