Škoda Favorit 136L, Abrex, 1/43
Škoda Favorit, symbol motorismu na přelomu 80-tých a 90-tých let, auto poplatné době, stvořeno s mnoha kompromisy, přesto dodnes miláček řady lidí. Vznikal narychlo od roku 1984, kdy i na nejvyšších postech socialistického Československa někomu konečně došlo, že dvacet let stará koncepce embéčka už opravdu nestačí.
Náhlé prozření s sebou do vývoje vozu přineslo vskutku šibeniční termíny. Přesto se vůz podařilo stvořit a již v roce 1987 stály první kusy při představení na brněnském strojírenském veletrhu. Je to pětidvéřový hatchback nižší střední třídy, který nedělal ostudu vedle vozů západní produkce. Za těmi nejlepšími v několika směrech pokulhával, nebyla možnost volit vyšší stupně výbavy, neměl žádnou sportovní verzi, ale v základních parametrech se jednalo o průměrný automobil, který ve své třídě patřil na špičku produkce bývalého východního bloku. Právě díky jeho vlastnostem přežily Škodovky změnu režimu a vyrábějí se dodnes.
Model od Abrexu potěší jistě každého, kdo si jej koupí. Jedna se o verzi z let 1988-1990 s původní maskou chladiče, která měla znak umístěný na straně a s hnědým interiérem. Jde o nižší stupeň výbavy L, čemuž odpovídá absence mlhovek a zadního stěrače. Proporčně je naprosto přesně zvládnutý, na laku nejsou žádné výrazné chyby. Za někdy mdlé odstíny barev koneckonců může sama automobilka, která tyto odstíny nabízela ve skutečnosti.
Velmi dobře jsou provedeny paraboly předních světel s vyznačenou strukturou pro rozptyl světla. Snad jen otvory v nárazníku mohly být hlubší. Karoserie má perfektně zpracované prolisy na bocích, kapotě a střeše vozu. Mřížka na kapotě je precizně nabarvena, nikde není přetaženo. Okolí oken je barveno černě, což odpovídá skutečnosti, kdy se tam nachází těsnění.
Zrcátka jsou gumová, nechybí na nich linka a kolečko, kde má skutečný vůz vylisovaný znak automobilky. Dobře nabarvené jsou na karoserii kliky, zámky, blinkry a víčko nádrže. Dobrým dojmem působí i nápisy na víku kufru a naznačené vyhřívaní zadního skla. Nechybí zde ani černé tečky znázorňující záslepky ostřikovače a stěrače.
Dojem zezadu pouze trochu kazí nabarvený blinkr a zpátečková světla, která vypadají uměle. Pochvalu si zaslouží zadní zástěrky, které na sobě mají nápis ŠKODA, stejně jako originál. Dobře zvládnutý je i vzhled klasických plechových disků.
Velmi pěkně je zpracovaný podvozek, kde jsou naznačeny palivové hadice, výfuk, převodovka, nápravy a nádrž. Škoda jen, že zadní šroubek vyšel do místa pro rezervu tak, že je toto místo jakoby vykousnuté, což je vidět při pohledu zespodu. Druhý konec se závitem je schovaný pod platem kufru a tak neruší dojem z interiéru. Skvěle naznačený tvar sedadel a výplní dveří. Klasický volant má pod sebou i páčky.
Ukazatele jsou řešeny drobnou samolepkou, která působí velmi věrohodně. Stejně tak dobře vynikne i tvar palubní desky. I majitelé vozu budou svým cvičeným okem těžce hledat chyby. Oko potěší červené nabarvené zámky bezpečnostních pásů. Zamrzí jen, že zpětná zrcátka jsou zatavena do A-sloupků, což je v interiéru velmi dobře vidět.
Celkový dojem z modelu je vynikající, má u mě za jedna, a vlastním jej rovnou dvakrát. V tmavě modré, protože v této barvě jsme měli dříve Formana a v „bílé“ (bílá se tomu dá říkat těžko, je to nažloutlé, ale Škoda dříve tvrdila, že to bílá je), protože v této barvě s ním jezdí moje přítelkyně.
Kromě těchto dvou kusů mám další tři ručně upravené na rally verze. Jako velký fanda Favoritů mám i starší hračky z družstva rozkvet a z Kadenu a ze stavebnic Kliklak a Montimetal. Ale Abrex je určitě nejlepší. Kéž by mi někdy udělali Favorita v měřítku 1:18.
Pro SmallCars sepsal Martin Tolar
